Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Koka, koka a zase koka: Bolívie

Krajina pustá, s malými kopci kolem, ledový vítr, před námi obrovské, z části zamrzlé jezero. A my koukáme jak na tom jezeře bruslí plameňáci. Svými dlouhými nohami, které jsou zakončené malou ploutvičkou, se neobratně rozbíhají k letu na ledové ploše jezera. Vypadají u toho jako prvňáčci, když jsou do školy při urputných mrazech. Naprosto neskutečný obraz. A to za polední dny rozhodně není první. Cesta přes solnou poušť Salar Uyuni a dále do národního parku Eduardo Avaroa je plná výjevů jako vytržených z obrazů Salvadora Dalího a my s kamarádkou Míšou jedeme celé 3 dny našeho výletu se spadlou čelistí.

Vyjíždíme z města Uyuni ve 3669mnm, kde je ještě v 10 hodin dopoledne našeho odjezdu kolem nuly. Po krátké zastávce na hřbitově lokomotiv už frčíme rovnou směrem k největší solné poušti světa Salar de Uyuni. Samotný pohled na tuto poušť je oslepující. Přes 12 tisíc čtverečních kilometrů absolutně dokonalé placky bělostné soli. Slunce se z jejího povrchu odráží tak silně, že vám vypálí do sítnice bílý odraz. Jako by to samo o sobě nebylo dost, tak uprostřed této pouště je ostrov, který svým tvarem připomíná rybu a je celý porostlý kaktusy. A to ne ledajakými. Je to tisíciletý kaktusový les – rostliny jsou obrovské a některé z nich jsou opravdu přes tisíc let staré. V solné poušti jsou i hotely ze soli, některé jsou už jen pouhými muzei, ale jiné, jako ten, kde trávíme noc my, jsou plně funkční.

Cesta pokračuje do národního parku Eduardo Avaroa na samém jiho-západním cípu Bolívie. Pusté krajině vévodí několik stále aktivních sopek, které se zasloužily i o tisíce vyvřelých kamenů, z nichž některé stojí na své špičce. Celá oblast je velmi tektonicky aktivní a nachází se zde několik gejzírů a možnost koupání ve slastně teplých horkých pramenech. Ozdobou národního parku jsou ale jeho jezera. Na některých sídlí hejna zmiňovaných plameňáků, jiné díky obsahu zvláštních bakterií mění barvu své vody na neobvyklé odstíny - je zde laguna červená nebo zelená. Národní park je již v úctyhodných 5 tisíci mnm a dvě Američanky v naší výpravě, které zbrkle vyjely ze Santa Cruz, v úrovní moře, za jeden den až sem, teď trpí výškovou nemocí. Lék je zde ale nasnadě – odvar z lístků koky, který je na tuto nemoc známým lékem a hned je jim líp. Nad lagunami se tyčí zasněžené kopce a v noci zde (nyní je v Bolívii nejhlubší zima) klesá teplota ke 30 stupňům pod nulu. A zdejší hotely nemají žádné topení! Brrrr, mrazivá noc.

Mrazivý je ostatně celý náš pobyt v této krásné Andské zemi, který začínáme na největším vysokohorském jezeře světa, Titicaca. Oblíbené městečko Copacabana na jejích březích, není dnes již nic jiného než turistické středisko. Poskytuje ale výhodné místo pro prozkoumání okolních ostrůvků Isla del Sol a Isla de la Luna. Na tom prvním se dle inckých legend zrodilo slunce a na tom druhém měsíc. My si volíme přímo vyhlídkovou celodenní stezku přes ostrov slunce. Panoramata jsou úchvatná – pro Titicacu běžné blankytné vody i modré nebe bez mráčku, jsou zde doplněny výhledem na celý hřeben bolivijských Kordilér, mnohé z jejíchž vrcholků přesahují 6000mnm. Isla del Sol byl významným místem incké mytologie a i dnes zde lze nalézt pozůstatky starých chrámů.

Od Titicacy je to jen na skok do největšího bolivijského města, milionového La Pazu. Město je de fakto rozděleno na dvě části – horní, velmi chudou, nacházející se nad 4000mnm, a dole v dramatickém údolí, dolní – chudou, kde se nachází centrum města. Nejzajímavější atrakcí města jsou jeho trhy. Vyhlášený je zdejší čarodějnický trh, kde prodávají například sušené plody lam (tedy nikoli ovoce, ale mrtvé zvíře!) a lahvičky s amulety na všechno, co si člověk může přát.  La Paz je v centru všech aktivit bolivijských Kordilér a my si odtud zařizujeme třídenní trek na nedaleký hřeben Condoriri.

Mám zájem okusit zdejší vysokohorskou krajinu a Condoriri trek mě ničím nezklame.  Nejnižší bod naší trasy je ve 4400mnm, nejvyšší 5200, což zaručuje vysokohorskou zkušenost se vším všudy – kromě krajiny s tyrkysovými lagunami, zasněženými vršky a stády lam, nás provází i dýchavičnost a sníh padající k ránu z našeho omrzlého stanu. Zatímco na zimu jsou snadným receptem dva teplé spacáky, na nedostatek kyslíku opět zabírá koka. Nejen, že pomáhá organizmu k lepší práci s kyslíkem, ale dodává člověku energii a zbavuje hladu. Není divu, že místní jí mají narvané celé líce a běhají potom po místních kopcích jako kamzíci.

Potosí a Sucré jsou dvě malá městečka, obě řazená mezi Unesco dědictví, které není radno v Bolívii přehlédnout. Obě mají malebné koloniální centrum a příjemné zázemí pro turistu, ale také něco navíc. V Potosí se nachází největší stříbrné naleziště na světě. Jedna jediná hora, která je plná minerálů a vytěžuje se již po několik staletí. Způsob práce v těchto dolech se za celou dobu nezměnil a poměrně velkým unikátem je, že zde do tohoto nebezpečného, jedy prosyceného prostředí vodí turisty. Jdeme se tedy podívat. Nejdříve nakoupit dárky pro horníky – dynamit, alkohol a nezbytná koka. Jejímu žvýkání horníci věnují i několik hodin denně, protože bez jejích účinků by tuto práci dlouho nevydrželi. Potosí je opět ve 4000mnm, takže pomáhá s vázáním kyslíku, silou na práci, tlumením bolesti i potlačováním hladu. Pro jistotu si taky žvýknu a už lezeme do dolu, kde celkově strávíme asi 2 hodiny. Šachty jsou pro běžného Evropana opravdu malé, takže většinu času jdeme v předklonu, někdy, ale musíme i na kolena nebo se plazit. Tma, v zemi spousta děr, vody, ve vzduchu prach a jedovaté plyny. Slyšíme výbuchy dynamitu a kamení se sype všude kolem nás. Super pracovní prostředí (nadávala jsem někdy na kanceláře v openspace??). Kluci zde začínají pracovat jako třináctiletí, někteří přežijí jen 10 let, nikdo se nedožije padesátky. Umírají většinou na onemocnění plic, jako je silikóza. Jak je krásné nadechnout se venku čistého vzduchu!

Sucré, ač oficálně hlavním městem Bolívie, toho ve svých zdech moc nenabízí, ale hned několik desítek kilometrů za nimi je opravdu úchvatné pohoří Cordilera de los Frailes. Její dramatické skály jsou obydleny etnikem Jaqua’a, které žije svým tradičním způsobem obživy - zemědělstvím a tkalcovstvím. Krajem se dá projít na dvou až tří denním treku a člověk zde opravdu nestíhá žasnout. Kromě krásných rudých, modrých a hnědých skal, je zde například zvláštní kráter Maragua, který nevznikl tradičně sopečně, ale vyvrásněním a vypadá jako by byl z cukrové vaty nebo zkamenělé stopy dinosaurů. Člověk si může porovnat svou nohu se stoupou opravdového dinosaura a projít se, přesně tam, kde se i on před několika miliony lety procházel. Zvláštní pocit.

Za Sucré je také nejvyhlášenější trh Bolívie – v Tarabucco. Pokud přeskočíte trapnou turistickou část, můžete žasnout nad kroji a čepečky, které jsou v módě v této oblasti. Muži nosí hučku s cinkrlátky a kytičkami po okraji, kterou by nepohrdla nejedna malá holčička. Ženy naopak chodí ve vysokém cylindru s korálky, který má na vrchní části anténku zakončenou bambulkou.

S Bolívií se obě s Míšou lučíme ze Santa Cruz. Ona odlétá zpátky do Evropy a já se ještě před odjezdem jedu podívat na další Unesco památku La Fuerte de Samaipata. Jedná se o pre-inckou skálu, která je celá vyzdobená rytinami pravděpodobně náboženského významu. Vypadá to podobně jako obrazce v Nazce, ale v malém a všechny na jedné skále. Asi se v Bolívii domlouvali se stejnými mimozemšťany jako v Peru.

Před Brasílií mě čeká ještě známý vlak smrti ze Santa Cruz na brazilské hranice u Corumbá. Dnes již trasa není tak nebezpečná jako dříve, ale přesto nepostrádá svá úskalí. Hned na nástupišti mě intenzivně očuchává pes. Zvířata mě mají rádi a já mám ráda zvířata, takže by bylo vše v pořádku, kdyby to nebyl pes policejní cvičený na hledání drog. A za chvíli už ke mně míří strážník a ať prý jdu s ním. A tak jsem postoupila první důkladnou policejní prohlídkou, včetně detailního výslechu na věci dosti osobní. Mohla za to prý…koka v mém baťohu. Zase ta koka. Ale koka je zde legální a pytlík s sebou má každý člověk. Takže, dle mého mínění jsem byla pro znuděné pány policajty snadný cíl, nebo si mysleli, že se zaleknu a zaplatím nějaký úplatek. Cesta vlakem byla krásná. Až do jejího předčasného konce kvůli nesjízdné trati (??). Takže jsem 50km od brazilských hranic, sama na silnici a zase stopuju.  

Jak jsem dojela do Brazílie, zda jsem dostala na (foto) mušku jaguára a jak se mi líbily vodopády Iguacú a Rio de Janeiro se dozvíte v blogu z Brasílie, která bude mou poslední zemí (s krátkým exkursem do Paraguaye a Argentiny) na této cestě kolem světa.

Bolívie mě mnohokrát za můj pobyt překvapila. Salar de Uyuni patří jednoznačně nejen mezi highlighty Ameriky, ale i celého světa. Jeho halucinogenní krajinu Míša vtipně ohodnotila, že to vypadá jakoby bůh sedmý den neodpočíval, ale dal si houbičky a stvořil Salar. I když vedle něj ostatní místa trochu slábnou, i Isla del Sol na Titicace, trek Cordilera de los Frailes nebo návštěva dolů v Potosí budou patřit mezi mé nejsilnější zážitky z Ameriky.

Novinky a fotky z mých cest najdete na:

http://www.facebook.com/pages/Kolem-světa-s-blechou-v-baťohu/203083496374699?ref=hl

Blog je přesunut na stránky:

http://blechavbatohu.cz/

 

 

 

 

 

  

Autor: Adriena Vyzulová | pondělí 10.9.2012 8:00 | karma článku: 16,32 | přečteno: 1357x
  • Další články autora

Adriena Vyzulová

Průvodkyní po zemětřesení

Na každém zájezdu se stane jedna katastrofa. Alespoň podle mé soukromé statistiky. Někdo spadne z motorky, jiného pokouše opice, spolubydlící se pohádají na nože, v očích vylekaného turisty nepřekonatelná situace.

29.5.2015 v 13:48 | Karma: 11,47 | Přečteno: 391x | Diskuse| Cestování

Adriena Vyzulová

V rytmu caipirinhi: Brazílie

Stojím na pahorku Corcovado, socha Ježíše Spasitele za zády, dech-beroucí vyhlídka na Rio přede mnou. Dnes je poslední den mé cesty kolem světa. Ten opravdový poslední den, zítra už jen nasednu do letadla a odletím do Frankfurtu. Dnes se ještě můžu dopoledne toulat deštným pralesem, pozorovat hopsající opice a žasnout nad krásnou polohou tohoto města, odpoledne se koupat v Atlantiku a večer popíjet na pláži caipirinhu. Tomu říkám poslední den cesty kolem světa. A že to byla jízda! Jen když si vezmu tyhle poslední tři týdny...

24.9.2012 v 8:00 | Karma: 22,34 | Přečteno: 2208x | Diskuse| Cestování

Adriena Vyzulová

Oslavy Inků: Peru

Moje slunce, můj otče! S velkou radostí Tě zdravíme, V objetí Tvého světla, Moje slunce, můj otče, Moje slunce, můj otče, Ty dáváš sílu celému světu, Dělíš se s námi o Tvé teplo, Moje slunce, můj otče!

27.8.2012 v 8:00 | Karma: 17,06 | Přečteno: 1405x | Diskuse| Cestování

Adriena Vyzulová

Milostná aféra s Ekvádorem

Málo které hlavní město dělá takovou reklamu celé své zemi, jako Quito Ekvádoru. Jeho koloniální ulice jsou jedny z nejkrásnějších v Jižní Americe a v jejích zlatem-vykládaných katedrálách si přijde na své nejeden milovník historické architektury. Quito ale je především živé město, díky svým obyvatelům přímo pulzující energií. Lidé vysedávají v kavárničkách a jídelničkách, odkud na vás doléhá vůně grilovaného masa a silné kávy. Ženy v tradiční sukni ke kolenům, vyšívané blůzce a s mysliveckým kloboukem s pavím perem na ulicích prodávají ovoce a zeleninu. Už dlouho jsem si tak neužila pobytu ve městě, jako tady. Krajina, ve které je Quito zasazeno také nemá v Jižní Americe srovnání. Ve výšce 2750mnm je obklopeno hned třemi zasněženými vrcholky nad 5000m. Lanovka vás vyveze do 4100m a celé město, stejně jako hřeben za ním máte jako na dlani: Cayambe (5790mnm), Antisama (5753mnm) a konečně dokonalý kužel kráteru Cotopaxi (5897mnm), který je nejvyšší aktivní sopkou na světě.

13.8.2012 v 8:00 | Karma: 17,03 | Přečteno: 1278x | Diskuse| Cestování

Adriena Vyzulová

Výprava za Indiány: Amazonie

Bůh stvořil strom. Strom ceiba. Ten byl vysoký, košatý, v jeho koruně rostly všechny plody, které si dokážete představit a na těchto plodech se živilo bezpočet zvířat. Žilo zde vše od malých brouků, přes nejrůznější druhy papoušků, hadi i ještěrky až po savce v podobě opic. Potom bůh stvořil muže a ženu. Ti na vysoký strom neuměli vylézt a se závistí koukali do její koruny, kde bylo tolik života. A tak je jednoho dne napadlo, že když oni nemohou do koruny, můžou strom skácet a posbírat všechno, co v jeho koruně najdou. A tak se i stalo. Ceiba byla poražena a na zem se poprvé dostaly semena všech jejích plodů, zvířata se rozutekla do okolí, větve zapustily kořeny nových stromů a kmen staré ceiby se proměnil ve zdroj života – řeku Amazonku.

30.7.2012 v 8:00 | Karma: 19,35 | Přečteno: 1935x | Diskuse| Cestování

Adriena Vyzulová

Ztracené město, nalezená země: Kolumbie

Hustě leje a voda prašnou cestu mění na potok bahna slušného rozměru. Jakoby nestačilo, že lezeme do nekonečného příkrého kopce v nesnesitelné teplotě tropického poledne. Ještě se brodit tímhle sajrajtem. Někdy se opravdu člověk musí pozastavit nad tím za co je ochoten zaplatit. A ne zrovna málo. Dělá to znova a znova jakoby vždycky zapomněl na to, jak to minule dopadlo. Tentokrát kromě krkolomné stezky, vedra, bahna a deště platíme i za lýtka opuchnuté štípanci slívající se do jediného pekelně svědivého mozolu, páchnoucí kadibudky a hromadné spaní v kempech. Kdo by to ale všechno nevytrpěl? Jsme totiž na cestě ke ztracenému městu (Cuidad Perdida), pozůstatkům starého indiánského osídlení, po staletí zapomenutého v džungli severní Kolumbie. Dnes sem dá dostat jen pěšky, na 5ti denním treku tropickou krajinou. Žádné autobusy, žádné zájezdy, žádní průvodci s deštníky.

16.7.2012 v 8:00 | Karma: 15,85 | Přečteno: 1510x | Diskuse| Cestování

Adriena Vyzulová

Maximální rychlostí kuřecího autobusu: Kostarika, Panama

Řidič řeže zatáčky, pasažéři se drží oběma rukama kovových tyčí, řidič předjíždí, protijedoucí auta sjíždějí na krajnici, pasažéři se křižují. V zatáčkách se nám cosi vysypává na hlavu z mysteriózní krabice v horní poličce na zavazadla. A taky z té krabice vychází podivné zvuky. Po sekundě usilovného přemýšlení nám to dojde: paní za námi v krabici převáží kuřata a to, co se nám sype na hlavu, jsou slepičince! Takto vypadá naše seznámení s nejběžnějším dopravním prostředkem Střední Ameriky – chicken busem (alias kuřecím autobusem). Jedná se v zásadě o vyřazený americký školní autobus, přemalovaný místní mi umělci a obsazený dvojnásobkem pasažérů, než pro které byl zamýšlen. Že budou řidiči jezdit jako o závod, že budou přeplněné lidmi a že se zvířata budou převážet na střeše, jsem tušila, ale že skončím se slepičincem na hlavě?! Když si o týden později paní veze na klíně, v plínečce zabalené prasátko, už nás to ani nezaráží.

25.6.2012 v 8:00 | Karma: 15,72 | Přečteno: 1030x | Diskuse| Cestování

Adriena Vyzulová

Narkomafiáni z Karibiku: Nikaragua

„Ta už toho taky viděla spousty“ kýve svalnatý černoch v přístavu směrem k loďce, která nás má za chvíli převést na ostrov de Mais Pequena v karibských vodách Nikaragui.„jako co?...viděla?“ ptám se zcela nechápavě.„Kokain. Když se veze takto s lidma, tak daj každýmu nějaký prachy, aby byl zticha“ vysvětluje s výrazem „další turistka, co nechápe, jak se věci mají“. A já jen zírám. To že jsou ostrovy de Mais jedním z překladních míst kokainu na jejich cestě z Kolumbie do Ameriky jsem věděla, ale to že se hned v první hodině svého pobytu tady dozvím, že kilo kokainu stojí cca 1000USD, lidé jej sem jezdí nakupovat třeba po padesáti kilech a loďky plují plně naložené bílými balíčky, vždy za pomocí někoho z místních, kdo zná poměry; to jsem opravdu netušila. A to jsem se jen tak tak vzpamatovala z letu. Největší nikaragujská letecká společnost nás nahnala do 12ti místného letadla s jedním motorem. Kabina byla jen jedna pro piloty i pasažéry zároveň, takže jsme pilotům celý let koukali přes ramena a tajili dech, když jejich přístroje začali při rychlém klesání pípat, stejně jako to pípá v amerických katastrofických filmech těsně před tím, než se letadlo zřítí na střechy spícího velkoměsta.

26.5.2012 v 8:00 | Karma: 16,11 | Přečteno: 1502x | Diskuse| Cestování

Adriena Vyzulová

Mayské dědictví: Guatemala

Nad širokým schodištěm do kostela se vznáší oblak dýmu. Vetchá babička v tmavomodrém vyšívaném kroji vlévá domácí pálenku do přesně určených míst v podlaze, kolem sebe přitom máchá plechovkou s kadidlem a soustředěně odříkává magická slovíčka. Pod schodištěm se prodávají náruče řezaných květin určených pro obětiny bohům, vevnitř kostela je zem pokrytá jehličím, na malých oltářcích, zapálené svíčky a květy. Ač je před námi křesťanský barokní kostel, to co se zde odehrává, by se dalo jen stěží nazvat křesťanské. Jsme v horské oblasti Guatemaly a Mayové, kteří tuto oblast obývají, si po staletí misionářských snah o pokatoličtění, zachovali svou pradávnou kulturu a tradice.

13.5.2012 v 9:00 | Karma: 17,95 | Přečteno: 1331x | Diskuse| Cestování

Adriena Vyzulová

Ve stylu Los Angeles

Hollywood, filmová studia, hvězdy, jejich manýry, honosný a skandální životní styl. Pláže, kde se opalují nejdokonalejší těla světa, adresy ze seriálů mé puberty. Kvůli tomu do Los Angeles míří tisíce popularity-chtivých snílků a zvědavých turistů. Aby na vlastní kůži okusili něco ze slávy hvězd, aby se i na jejich hlavy sesypala trocha hvězdného prachu.

28.4.2012 v 8:00 | Karma: 23,82 | Přečteno: 2917x | Diskuse| Cestování

Adriena Vyzulová

Gorily v dešti: Uganda

„Sexuální pracovnice podezřelé z toho, že jsou studentky“ hlásá popisek k fotce mladých dívek v místních novinách. Kroutím nevěřícně hlavou a přemýšlím, co nás zde asi všechno čeká. Winston Churchill Ugandu označil jako „perlu Afriky“ a ta se tímto označením stále hrdě pyšní. V srdci Afriky, na březích Viktoriina jezera, na jih i na sever od rovníku. S rudou půdou, zelenými banánovými plantážemi, neprostupnými pralesy a nedostupnými vrcholky hor. Není zde podezřelé, že je mladá dívka sexuální pracovnice, ale to, že je studentka. Být HIV pozitivní je normální.

10.4.2012 v 8:00 | Karma: 26,62 | Přečteno: 2583x | Diskuse| Cestování

Adriena Vyzulová

Hledání ztracené Archy: Etiopie

Etiopie snad ani jako by nebyla v Africe. Lidé tu jsou sice černí, ale se vznešenými rysy arabských národů, žijí tu sloni, ale místní hory jsou spíše rájem pro hledače endemických druhů, jsou tu křesťané, ale se zcela odlišnými ortodoxními kořeny i praktikami. Občanská válka v 90tých letech zanechala Etiopii jako jednou z nejchudších zemí světa, přesto se odtud všichni cestovatelé vrací nadšeni. My se jedeme podívat, co za tím tkví.

26.3.2012 v 8:00 | Karma: 18,19 | Přečteno: 1343x | Diskuse| Cestování

Adriena Vyzulová

Jak ukrást žirafu: Keňa

Keňa je dokonalé klišé. Najdete zde vše, co si v Africe představujete. Nádherné národní parky plné hejn exotických zvířat, jezera, jejichž břehy se červenají plameňáky, kávové a čajové plantáže, bílé pláže s tyrkysovým mořem i bídu nezcivilizovatelných černochů a AIDS. V Keni se odehrával skutečný příběh ztvárněný Meryl Streep a Robertem Redfordem ve Vzpomínkách na Afriku, zde dostala svou svobodu Lvice Elsa, zde vedl safari kemp Hemingway se svou čtvrtou manželkou. Něco je na té zemi zkrátka magnetického.

12.3.2012 v 8:00 | Karma: 16,06 | Přečteno: 1306x | Diskuse| Cestování

Adriena Vyzulová

Ach, ta láska asijská

„ Víš, začínáš stárnout, měla by ses brzy vdát.“ Přátelsky se mi snaží poradit jeden z námořníků, když sedím na neuvěřitelně špinavém schodku lodi Pelni v Indonésii. Připomíná mi to tady podpalubí Titaniku, obrovské, přelidněné, stísněné, v případě havárie neuniknutelné. A teď ještě tohle, další člověk, který mi chce radit, co s mým životem. Otázky na věk a rodinný stav jsou v Asii běžné, to že je žena v mém věku svobodná, bezdětná už rozhodně ne. „Výborná rada, ještě že už to konečně vím“ říkám si v duchu. „a jak bych to asi tak měla udělat??, to by mi ještě neporadil?“ reptám si pro sebe. Pak mě ale přemůže zvědavost. Jak se to tady vůbec dělá? Jak to, že všichni najdou partnera nejpozději do 25.tého roku a zůstanou s ním celý život? Jak je možné, že si tady lidé rodiny váží, rozvodovost je nulová? Co dělají jinak, než my? Odpovědi jsem nedostala ani od námořníka, ani od nikoho jiného za celý rok v Asii. Můžu si jen domýšlet, z příběhů, které jsem slyšela, od lidí, které jsem potkala.

23.2.2012 v 8:00 | Karma: 16,62 | Přečteno: 1630x | Diskuse| Cestování

Adriena Vyzulová

Živá voda na Srí Lance

Najít hotel, vyčůrat, oběhnout památky, koupit jízdenku, najíst, vyspat, sbalit, odjet. Vybalit, oběhnout, sehnat, sbalit, odjet. Vybalit, sbalit, odjet. Můj život v kostce. Toužím po rutině, po 3 jídlech denně, po skříni kam bych uložila oblečení, po známých tvářích. Chci živou vodu na záda prohnutá pod 25kg nezbytností, na žaludek atakovaný tropickými bakteriemi. Je na čase se zastavit, nadechnout, odpočinout. Dát si prázdniny od prázdnin.

9.2.2012 v 8:00 | Karma: 17,05 | Přečteno: 1396x | Diskuse| Cestování

Adriena Vyzulová

Ostrov čaje, slonů, drahokamů: Srí Lanka

Vůně jasmínu vás vítá už na letišti, když přijíždíte do tohoto ostrovního státu proslulého pod názvem Cejlon. Krásné ženy v pestrobarevných sárí, muži v dlouhých sukních, pekelně pálivé kari i lahodně jemný buvolí jogurt, staleté banyanové stromy a rozvážné rodinky slonů, vás čekají, až projdete jeho branami. Ve starých královských městech si na své přijdou milovníci historie, v horách nadšenci pro čaj a přírodní scenérie, u moře odpočinku-chtivý požitkáři.

18.1.2012 v 8:00 | Karma: 22,00 | Přečteno: 2129x | Diskuse| Cestování

Adriena Vyzulová

Všechno, co se blyští, je zlato: Barma

„Tohle je Barma. Země zcela jiná, než cokoli, co znáte.“ Řekl Kipling a věděl, o čem mluví. Barma byla jedinečná tenkrát a je ještě více jedinečná po desetiletích izolace od zbytku světa. Globalizace sem nevkročila, muži chodí v sukních, ženy nosí zvláštní bílou pastu na obličeji, lidé žijí v naprosté chudobě a na každém rohu najdete pagodu z pravého zlata. Život váš i chod státu je řízen předpověďmi astrologa a libovůlí armády.

3.1.2012 v 8:00 | Karma: 20,13 | Přečteno: 1819x | Diskuse| Cestování

Adriena Vyzulová

Na dalším rohu Annapurna (Nepál)

Okruh kolem Annapuren v Nepálu byl již dávno prošlapán tisíci karavan, které jej využívali jako svou obchodní stezku. Dnes je jedním z nejoblíbenějších treků na světě a jeho cesty kromě stád oslů a jaků udusávají též tisíce pohybu-chtivých západních turistů v Gore-texových oblečcích. Trasa vede údolím divoké řeky Marshyangdi, zanechává za sebou jedny z nejvyšších hor světa Manáslu a Himalchuli, prochází kolem buddhistických kláštěrů, tibetských vesniček a poutního městečka Muktinath, aby se uzavřela v nejhlubším údolí na světě s léčivými horkými prameny. Závěrečný výstup na Poon Hill slibuje jednu z nejlepších vyhlídek v Himalájích na celý hřeben Annapuren. O jeho kráse se jedu přesvědčit na vlastní oči.

12.12.2011 v 8:00 | Karma: 21,07 | Přečteno: 1800x | Diskuse| Cestování

Adriena Vyzulová

Rekonstrukce střechy světa: Tibet

Jen málo míst na zemi je opředeno takovým magickým oparem jako Tibet. Prastaré kláštery, v nichž mniši svými basy odříkávají záhadné modlitby, vysypávání mandal barevným pískem v paláci Potala, neuvěřitelně krásné a nedostupné panoramata himálajské náhorní plošiny, po kterých pastevci vodí stáda jaků. Království zakázané pro vstup cizincům, aby neohrozili integritu její kultury, legendární země Shangri-la. To všechno si člověk představí, když sem jede, a nic z toho tu nenajde. Tibet byl totiž od všech těchto feudálních přežitků „osvobozen“.

28.11.2011 v 8:00 | Karma: 21,23 | Přečteno: 1649x | Diskuse| Cestování

Adriena Vyzulová

Pot a párty v Malajsii

Malajsie je neprávem skromná sousedka Thajska. Má zajímavou kulturu, krásné písečné pláže podmanivou přírodu i kosmopolitní města. Turistům se nepodbízí, nechává je objevovat své poklady bez cestovních agentur a hotelových naháněčů. Pokud si dáte tu práci, nebudete zklamáni. Trekování prastarou džunglí, vynikající kuchyně, čaj o páté v koloniální horské stanici, šnorchlování na bílých plážích, to vše v tak nějak přirozeném, klidném tempu, bez tlačenic, budou vaší odměnou.

14.11.2011 v 8:00 | Karma: 19,29 | Přečteno: 1519x | Diskuse| Cestování
  • Počet článků 46
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1896x
Novinky z mé cesty na:
http://blechavbatohu.cz/
a na FB:
http://www.facebook.com/pages/Kolem-sv%C4%9Bta-s-blechou-v-ba%C5%A5ohu/203083496374699

Seznam rubrik