Rekonstrukce střechy světa: Tibet

Jen málo míst na zemi je opředeno takovým magickým oparem jako Tibet. Prastaré kláštery, v nichž mniši svými basy odříkávají záhadné modlitby, vysypávání mandal barevným pískem v paláci Potala, neuvěřitelně krásné a nedostupné panoramata himálajské náhorní plošiny, po kterých pastevci vodí stáda jaků. Království zakázané pro vstup cizincům, aby neohrozili integritu její kultury, legendární země Shangri-la. To všechno si člověk představí, když sem jede, a nic z toho tu nenajde. Tibet byl totiž od všech těchto feudálních přežitků „osvobozen“.

Po dvou dnech ve vlaku přijíždím na nádraží ve Lhase. Je gigantické, jedno z největších, co jsem kdy viděla. A je tu jediný vlak a žádní lidé, kromě těch, kteří z něho se mnou vystoupili. Za několika bezpečnostními liniemi na mě čeká paní z agentury, bez jejich průvodce do Tibetu nesmím. Taxík nás zaveze do turistické části Lhasy, po cestě sleduji ulice šedivých domů v čínském stylu. Do hotelu je to pěšky asi 5 minut, přesto po cestě potkáváme 2x jednotku vojáků, pochodují v šiku, samopaly připravené k okamžitému použití, výraz, který říká, že tu nejsou pro zábavu. Po večeři se jdu projít, nesmím to moc přehánět, Lhasa je v 3700m nad mořem, neradno si říkat o výškovou nemoc. Jdu jen za roh, k nejznámějšímu chrámu Jokhang. Zástupy Tibeťanů kolem něj krouží v posvátné pouti, provádí prostrace (tělocvičný způsob motlitby), mumlají mantry. Mají neobvyklé oblečení, dlouhé vlasy, zapletené do copů s barevnými prameny, kůži ošlehanou nelítostným počasím. Tenhle moment je ten, kvůli kterému cestuji, moment kdy se člověk zajíká cizostí, exotikou, kdy je všechno jiné, kdy si připadáte jako ve filmu, všechno musíte teprve poznat. Jediná věc mi tento okamžik kazí - patrolující čínské jednotky. Arogantní, bezohledné.

Mé návštěvě Tibetu předcházelo poměrně dlouhé martýrium. Tibet je totiž jedna z mála zemí na světě (pokud ne jediná), kde nesmíte samostatně cestovat. Na celou dobu svého pobytu musíte mít najatého průvodce a jeep, což z něj také dělá jednu z nejdražších asijských destinací. Kromě čínského víza také potřebujete speciální permit pro vstup do Tibetu. Pro permit musíte mít jasně daný itinerář, který při své návštěvě nesmíte změnit. Já sem přijíždím z Chengdu v Číně, dvoudenní, skoro vyhlídkovou, vlakovou jízdou. Celou cestu absolvuji se Španělkou Carmen, která právě strávila několik měsíců v Shanghaji a dodává mi cenný čínský pohled.

První den máme na plánu prohlídku Lhasy: palác Potala, chrám Jokhang, klášter Drepung. Potala mě ohromí. Něco jako Taj Mahal – nezáleží kolikrát jej vidíte na fotkách, skutečnost je tisíckrát lepší. Z venku je budova majestátná, elegantní, vevnitř spletitá, tmavá, záhadná. Vyhlídka na město je ale jako byste se dívali na Ostravu: šedé moderní silnice lemované krabicovými domy, na vedlejším kopečku, kde stával klášter, vysílací věž. Číňané tomu říkají pokrok. Po „povinném programu“ si sedáme s průvodcem do čajovny a povídáme. Je Tibeťan, s výbornou angličtinou a překvapivě sdílný, co se týká politické situace, já doplňuji několik historických faktů:

Tibet byl v roce 1950 napaden sousední Čínou a násilně anektován. V roce 1959 vypuklo v Tibetu povstání proti okupaci, které bylo vojensky potlačeno a v jehož následku duchovní vůdce Tibetu, Dalajlama opustil svou zemi a přesídlil s celou exilovou vládou do Dharamsaly v Indii. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let Tibet zasáhla čínská kulturní revoluce, která pod heslem „náboženství je jed“ zničila více než 6000 klášterů v zemi a zakázala praktikování buddhismu, základu tibetské kultury. Na začátku 80-tých let se situace uvolnila, náboženská práva byla z části navrácena, kláštery srovnané se zemí se začaly znova budovat. Číňané, na jedné straně, se staví do role mecenášů, kteří v Tibetu zbudovali školy, nemocnice, silnice a elektrárny, na druhé straně, Tibeťané pozorují, jak se stávají znevýhodněnou menšinou ve své vlastní zemi, kam ročně míří tisíce čínských imigrantů. Náš průvodce věří, že se situace brzy změní. Že budou vyslyšeny Dalajlamovy výzvy k autonomii, že ustane záměrná likvidace tibetské kultury. Pokud se tak podle něj nestane, Tibeťané brzy plně splynou s Čínou. Pro nás s Carmen je neuvěřitelné vidět jak si i přes 20 let náboženského zákazu zachovali svou pevnou víru a dodnes jsou ze 100% oddanými buddhisty. Dalajlama je hlavní nadějí tibetského národa a náš průvodce věří, že bude žít tak dlouho, jak bude zapotřebí, třeba do 150 let. Číňané naopak v klidu čekají na jeho smrt. Potom si dosadí svého Dalajlamu, stejně jak tomu již učinili v případě druhé nejvyšší tibetské autority Panchen lamy. Mezitím využívají Tibet pro ukládání svého jaderného odpadu a provádí geologické studie za účelem těžby nerostných surovin.

Naše trasa pokračuje Lhasa – Gyantse – Shigatse – Tingri – Everest base camp – nepálská hranice. Všechna města jsou stejná - šedivá, čínská, krabicovitá. A vždycky je tu nějaký klášter s drahým vstupným. Po zjištění, že se jedná o budovy z 80tých let nějak ztrácím zájem, těch máme dost i u nás. Všude potkáte spoustu čínských turistů. Vaří ve mně krev vztekem. Jak se může někdo jet o dovolené koukat na to, co zničil? Proč se jezdí dívat, jak jejich vojáci míří na místní obyvatele samopaly? Proč se tu rozkřikují čínsky a rozčilují se, když jim místní (s vlastním jazykem) nerozumí?? Prý to neví. Oficiální verze je, že Tibet je součástí Číny, trochu chudý, ale ústředí v Pekingu se ze všech sil snaží to tu zcivilizovat. O násilném připojení a vojenské okupaci obyčejní Číňané prý neví.

Dalším zklamáním je omezení interakce cizinců s Tibeťany. Neexistuje zde ubytování ve stylu „home stay“, oficiálně nesmíte k nikomu místnímu domů. Nám se podaří 2x tento zákaz obejít – poprvé v Shigatse, kde je zrovna v klášteře buddhistická slavnost. Jsou tu všichni místní z dalekého okolí a my jsme pozvány k jedné rodině. Přisedáme a ochutnáváme dobroty, které si sem přinesli. Druhá příležitost je v Tingri, což je jen nocležní místo pro cestu do Base campu. Jdu se odpoledne projít do sousedních vesniček a místní, když vidí, že jsem sama, bez průvodce, jsou mnohem vstřícnější, zvou mě k sobě domů, nabízí místní kvašený nápoj i brambory na loupačku. Zcela nezištně to ale nedělají. Že jim tam nechám „něco na přilepšenou“ se ale rozumí samo sebou.  Kouzelný příklad tibetské kultury sledujeme při mlácení obilí. Skupina je rozdělena na 3 podskupiny – jedna pracuje, druhá odpočívá a třetí zpívá těm prvním k práci! Střídají se po 20 minutách. Kouzelné.

Krajina náhorní plošiny je pustá, připomíná poušť a dokonce tu není ani mnoho kopců, takže celkově působí celkem fádně. Na programu máme ale i několik skutečně skvostných přírodních míst – tyrkysově tyrkysové jezero YamDrok, ledovec Klarola a naprostým vrcholem, doslova i obrazně, návštěva Everest Base campu. Naše setkání s Everestem začíná vyhlídkovým bodem pro východ slunce. Je před námi celý hřeben Himalájí. Jeden vrcholek, vedle druhého. Není těžké uhodnout, který je Everest; zdaleka převyšuje všechny své sousedy. Výhled je skvostný – všechny vrcholy jsou viditelné, zlaté v ranním světle a pod nimi se válí to správné množství oblak, aby to nebylo příliš fádní. Z vyhlídky sjíždíme do údolí a pak zase vyjíždíme nahoru, do výšky 5200 metrů, kde se nachází tibetský base camp. Po cestě zastavujeme v nejvýše položeném klášteře na světě, který je hned vedle úpatí Everestu nesmírně fotogenický. Máme štěstí na počasí – je modrá obloha celou dobu, co v Base campu jsme, tj. od poledne až do rána. Jdeme nejdříve na vyhlídku do vojenské základny, večer sledujeme západ slunce a ráno zase východ. Everest se zdá neskutečně blízko, ani se mi nechce věřit, že vylézt na něj je tak těžké… Noc trávíme v jednom z nomádských stanů, přímo v Base campu. Teplota padá pod nulu, ve stanech se ale topí jačím trusem, takže zimou netrpíme (jen to trochu štípe do očí). Na noc nás tu moc nezůstává, zhruba polovina skupin, které sem přijedou se záměrem strávit noc, se po několika hodinách musí otočit a jet dolů, kvůli výškové nemoci některého z turistů. Při pobytu v Tibetu se člověk celou dobu pohybuje ve výškách kolem 4000mnm, změna na 5200 je ale přesto znát. Největší experti jsou ti, kteří sem za jediný den, bez jakékoli aklimatizace vyjedou z Kathmandu, které je ve 1800m. Ti naprosto hloupě hazardují se svými životy. Pohled na Everest z Base campu je jednoduše ohromující a je rozhodně nejsilnějším pozitivním zážitkem z návštěvy Tibetu. Doporučuji všem i přes nehorázné vstupné, které musíte zaplatit.

Z Everestu za pouhé dopoledne sjedeme na hranici s Nepálem, o několik tisíc metrů níže. Všechno je najednou zelené, poušť střídají nesčetné vodopády. Člověku připadá, že na tom zvláštním místě snad ani nebyl. Že to byl jen sen. Pro Tibeťany spíše noční můra.

V Nepálu mě čeká skutečná výzva těchto „prázdnin“. Kultovní trek Annapurna circuit: 210km Himalájemi, 16 dní, přechod průsmyku 5420mnm. Tolik a tak vysoko jsem toho ještě nikdy neušla! Příště se dozvíte, zda jsem přežila a jaké to bylo.

Novinky a fotky z mých cest najdete na:

http://www.facebook.com/pages/Kolem-světa-s-blechou-v-baťohu/203083496374699?ref=hl

Blog je přesunut na stránky:

http://blechavbatohu.cz/

 Jelikož cestovat v Tibetu není jednoduché, výjimečně přikládám několik praktických informací. Podmínky pro vstup a pobyt v Tibetu se mění každým dnem, takže již nemusí být aktuální:

Pro vstup do Tibetu potřebujete vstupní víza do Číny a permit do Tibetu. Permit si musíte zařídit přes cestovní kancelář a dostanete jej jen pokud máte na celou dobu zaplacený „zájezd“ zahrnující místního průvodce a jeep.

Kontakt na cestovku, kterou jsem použila já: www.wildtibettour.com Neříkám, že jsem s ní byla spokojená. Hlavní výhodou této cestovky je, že dává dohromady skupiny, takže vám pomůže rozmělnit náklady na průvodce a jeep. Pozor – jedná se ale o cestovku čínskou, takže vaše peníze nejdou lidem do Tibetu, ale do Pekingu!

Tibetská cestovka s dobrými referencemi: www.snowlionstours.com

Do Tibetu se můžete dostat:

Z Číny – letět nebo, jako já krásnou vlakovou jízdou, přes Xinning, která jako jediná minimalizuje dopady výškové nemoci po příjezdu do Lhasy

Z Nepálu – letět nebo pozemní cestou, přičemž z Kathmandu jsou organizované zájezdy autobusem tzv. budget tours, což je rozhodně nejlevnější cesta jak se do Tibetu podívat

Příklady výloh:

Vlak Chengdu – Lhasa: 2 000kč

Průvodce a jeep na 6 dní ve 2 lidech: 12 000kč/člověka (budget tour autobusem začíná kolem 7000kč)

Hotel: 450kč/ noc/pokoj

Vstupné Potala: 300kč, vstupné kláštery 150kč,

vstupné Everest Base camp ve 2 lidech 1500kč/člověka