Kde krokodýli dávají dobrou noc: Northern Territory (Austrálie 2/2)

Nejslavnější filmový Australan žije zde - Krokodýl Dundee pochází z Northern Territory. Přesto, že jej asi nepotkáte, můžete tu, stejně jako jeho schovanka, zažít ty nejpodivnější věci. Vody brázdí 100 tisíc krokodýlů, poušť obývá bezpočet nejjedovatějších pavouků a hadů světa. Buš stále vypalují tajemní domorodci a zlatými doly provázejí praví zlatokopové. Na poušti můžete vidět vodopády a kameny jsou dlouhé několik kilometrů. S pouhými 200 tisíci obyvateli si může jedna rodina dovolit obývat ranč o rozloze Holandska.

Na cestě do Northern Teritory ze Západní Austrálie se ještě zastavuji na pár dní odpočívat do Melbourne. Jedu za kamarádkou a celé 4 dny si užívám, že nemusím nic organizovat, o nic se starat, hledat ubytování a orientovat se ve městě. Melbourne je vyhlášené pro svou gurmánskou kuchyni a coffee and wine culture. To mi plně vyhovuje a navíc kamarádka Lada se v této oblasti projeví jako dokonalá průvodkyně. První den míříme do Yarra valley za zdejším vínem, odpoledne sedíme na terase vinice, usrkáváme víno a pojídáme sýry, olivy a křupavé pečivo. Prohlídku samotného Melbourne začínáme pořádným brunchem v jedné z vyhlášených kavárenských uliček s miniaturními stolečky a ukončujeme v nově-otevřeném stylovém baru. Melbourne na mě působí velice příjemně, přátelsky, se svými 3,7 miliony obyvatel má živé, ale ne přelidněné, centrum a bohatou kulturní scénu. Dělám si odtud jednodenní výlet na hlavní výhledy na Great Ocean Road a navštěvuji zápas australského fotbalu. Ten vypadá na první pohled podobně jako americký, pravidla jsou ale jiná a hráči pobíhají po hřišti jen v krátkých trenečkách a nátělníku, což zaručuje i vysoké procento žen-fanynek v hledišti.

A konečně nespoutané Severní Teritorium. Letím do Alice Springs, kde se setkávám s českým cestovatelem Františkem. František je „na cestě“ už rok a půl, projel Afriku, většinu Asie a pro mě je studnicí cestovatelských znalostí. František právě prošel trek Larapinta, přes 200 km sám australskou pouští se všemi jejími jedovatými potvorami a teplotními extrémy. To si nedokážu ani představit. Já naopak propadám lenosti a platím třídenní organizovaný výlet do rudého středu Austrálie. Ocitám se ale na samém dně mých nejhorších představ, když zjistím, že sedím v minibuse způli naplněném „mými oblíbenými“ západoevropskými puberťáky a z půli Thaiwanci. První den se vzájemně představujeme: jak se jmenujeme, odkud jsme, co děláme v Austrálii, jakou hudbu máme rádi, kdy jsme se poprvé a naposledy líbali. Školní výlet jak vyšitý. Ještě štěstí, že naše první zastávka Kings Canyon (australský Grand Canyon) je opravdu krásná. A zase ony obrovské prostory – večer prý budeme kempovat na ranči o rozloze větší než Holandsko. Jen ty mraky…ty tu přece být nemají…a ano, v noci, při romantickém táboření pod hvězdami začíná pršet. Tady v poušti. Tady, kde prší 10 dní v roce. Náplní dvou dalších dní je národní park Ulluru a Kata Tjuta. Obrovské, několikakilometrové šutry posazené uprostřed jinak nekonečné, ploché pouště, navíc s podivnou strukturou. Dokud to nevidíte na vlastní oči, netušíte, jak jsou fascinující. Shodli jsme se, že jsou to hangáry na kosmické lodě. Jiné vysvětlení se prostě nenabízí. Nakonec nám prší oba dva zbývající dny a tak máme možnost vidět jak uprostřed pouště, na onom slavném kamenu Ulluru, proudí vodopády.

Na cestě na sever, do Darwinu se stavujeme ještě ve zlatokopeckých dolech v Tennant Creeku a v NP Katherine s krásou soutěskou řeky Katherine. V Severním Teritoriu se toho hodně točí kolem Aboriginjců, původních obyvatel Austrálie. Galerie nabízí jejich tečkované obrazy, vzdělávací centra vyprávějí o jejich kultuře, která je prý nejstarší stále přetrvávající na světě. Nezměnila se za několik desítek tisíc let. Ale neprozrazují toho moc. Velká část této kultury je pro bělochy tajná a přístup k posvátným místům, i u samotného Ulluru, zakázaný. Žádná vládní vzdělávací aktivita mě ale nemůže zbavit nutkání odevzdat peněženku, když jednoho z nich potkám na ulici.  Vzhledově jsou podobní Afričanům, posedávají všude možně na zemi, dost z nich je opilých. Znají ale australskou přírodu a bílí Australané se od nich dodnes učí. Například v NP Kakadu se v posledních letech vrací k tradici pálení džungle, která bez pravidelných požárů ztrácí svůj původní ráz.

Čímž se dostávám k mé poslední australské štaci. V Darwinu s Františkem půjčujeme auto a jedeme skoro na 4 dny tábořit do národních parků Kakadu a Litchfield. Kakadu je prototypem australské přírody – mokřiny plné krokodýlů, suchá buš, krásné skalní formace s aboriginijským skalním uměním. Právě zde se natáčel Krokodýl Dundee. V Litchfieldu jsou zase nádherné vodopády a termitiště velikosti menšího domku. František spí ve svém mini-stanu, já na zadním sedadle auta, vypráví mi svou love story, já mu ve všem oponuju, živíme se želatinovými medvídky. Zkrátka kempařská dvojka k pohledání.

Uběhl měsíc, co jsem přistála v Perthu, přežila prvotní šok a teď utíkám na svůj let zpět do Asie. Jak já se tam těším! Další destinace malajské Borneo. Džungle, hory, orangutani, potápění.

Novinky a fotky z mých cest najdete na:

http://www.facebook.com/pages/Kolem-světa-s-blechou-v-baťohu/203083496374699?ref=hl

Blog je přesunut na stránky:

http://blechavbatohu.cz/