Kde klokani dávají dobrou noc: Západní Austrálie (Austrálie 1/2)

Když jsem byla malá, někdo mi řekl, že pokud budu kopat do země dostatečně hluboko, dostanu se do Austrálie. Kontinentu, co je na druhé straně planety, kde lidé podivně chodí hlavou dolů a zvířata si mladé nosí v kapsách. To bylo „za komunistů“. Cesta do Austrálie byla stejně reálná, jako cesta na měsíc. Teď jsem tady. Místo lákavé verneovské cesty středem země, jsem sem všedně přiletěla lowcostovými aerolinkami, přesto doufám v nevšední zážitky, přátelské protinožce a krotká zvířata.

Stojím na kraji skály a žasnu nad prostorem, který se přede mnou otevírá. Za mnou větrem ošlehané stráně, kilometry dlouhé i široké, přede mnou stejně dlouhá bílá písečná pláž občas přerušená skálami. Za pláží se do nekonečna prostírá Indický oceán. Koukám na jeho obrovské vlny, které se s patřičným hlukem lámou o skály a dělají vodu prakticky nepoužitelnou pro plavce. Vlny ale milují surfaři a těch je tu několik desítek. Někteří z nich se řítí přímo proti útesům, pozoruji je s naježenými chlupy na rukou, ale oni se vždy elegantně vyhoupnou zpět na hladinu. Prý stojím na jednom z nejlepších míst na surfování na světě. Margaret River – jiho-západní pobřeží Austrálie.

Do Margaret river přijíždím po několika dnech v Perthu, který toho v zimních měsících turistovi nenabízí mnoho. V létě se tu život pravděpodobně odehrává na plážích, nyní se sportuchtiví Perthťané přesunuli na množství zelených ploch vevnitř i kolem města. Obdivuji jejich nasazení -  hemží se tu to joggujícími lidmi, které k večeru doplňují i skupinky cvičících s osobními trenéry. Letní dresscode – bikini zřejmě vyžaduje dokonalé tělo. Austrálie je ostatně známá i v Hollywoodu jako exportér krásných lidí a to je vidět i na zdejších ulicích. Australskou náladu jdu načerpat i do přírodní rezervace, kde znova zažívám dětské nadšení, když si můžu pohladit ospalou koalu a z dlaně krmit klokany.  Jeden den také trávím brouzdáním obchůdky a kavárničkami v přístavu Freemantle, kouzelném středisku místních bohémů a umělců.

Utíkám pryč z města a nemůžu se dočkat australské přírody – okolí Margaret river plně splňuje má očekávání. Kromě krásného pobřeží jsou zde světoznámé vinice, z nichž většina je otevřená návštěvníkům a nabízí ochutnávky zdarma svých nejkomerčnějších vín. Jako Alenka v říši divů, která právě zahlédla zajíce v klobouku, si připadám, když se večer mezi vinicemi začínají poskakovat klokani - pro Evropana surrealistický pohled. Z Margaret river  pokračuji dále na jiho-západ podél pobřeží. Navštívím místo, kde se slévají jižní a Indický oceán s krásným sněhobílým majákem, a žasnu nad neuvěřitelným množstvím panenských pláží, které se linou stovky a stovky kilometrů. Některé jsou divoké, jiné mají přírodní bazénky s tyrkysovou vodou, která je příjemně teplá i uprostřed australské zimy. To, že jsem bez auta, australského hlavního dopravního prostředku, se snažím využít k posílení své kondičky.  Kde se dá, půjčuji si kolo a prozkoumávám okolí na kole, lesy s obřími tingle trees trekuji po úsecích 900km dlouhé trati Bibbulmun. Trek i cyklostezky jsou v dokonalém stavu, s informačními tabulemi, lavičkami, přístřešky, jen naprosto pusté, bez lidí.

Putování Západní Austrálií  mi usnadňuje Singapurčanka Elizabeth se kterou se potkávám v hostelu ve Walpolu. Vydala se na několikadenní výlet sama autem a společnost se jí hodí. Prozkoumáváme spolu pobřeží kolem Denmarku a Albany, kde obě obdivujeme zdejší impozantní obrovské prostory. Jsou fascinující jak pro mě z Evropy, kde máme všechno malé, roztomilé, tak pro ni, z přelidněné Asie. S 22 miliony obyvatel a celým kontinentem k dispozici, zde o prostor rozhodně není nouze.  Než se rozloučím s WA, dělám si radost a vyrážím na jachtě pozorovat velryby, které tu zrovna proplouvají na své každoroční migrační trase. Máme štěstí. Vidíme jich asi 5, všechny svým mohutným dechem vytváří vodotrysky, ukážou nám kus svých zad a než zaplují zase hluboko pod hladinu, tak na nás mávnou svou ocasní ploutví.

Ze Západní Austrálie letím do Victorie, na pár dní odpočívat do Melbourne a pak divoké Northern Territory.  O tom ale až zase příště.

Novinky z mé cesty, itinerář, fotky v předstihu před blogem najdete na:

http://www.facebook.com/#!/pages/Z-Prahy-kolem-sveta-za-12-mesicu/203083496374699