Pátý den v Austrálii

Jsem v Austrálii pátý den. Sedím v příjemném šeru v jedné kuchyni na jiho-západě Austrálie, ve společnosti taktéž příjemného mladého Australana. Nad kuchyňskou deskou se kromě vůně skoro hotové večeře line i živá debata nad výhodami a nevýhodami cestování v Asii a Austrálii. Každý kontinent má své přednosti, jsou skoro opakem jeden druhého. Asie ale v souboji Austrálii tvrdě drtí – v této kuchyni má totiž 2 zastánce.

 Tento večer mi dělá společnost  australský surfař. Má dokonalý život: půl roku vydělává v Austrálii, aby mohl druhého půl roku tam, kde je zrovna dobrý „surf“. Má procestovanou většinu zemí s oceánem a nejraději surfařské Mekky jako Filipíny či Indonésii. Nostalgicky vzpomínáme jak neskutečně jednoduché je cestovat v Asii. Dobré jídlo, všude kde se podíváte, tuk tuk vás odveze kam si prstem na mapě ukážete, ubytování prosté, ale dostačující. S denním rozpočtem 25 USD jste boháči a jakákoli agentura udělá, co vám na očích vidí. Vyzvedne z hotelu, zajistí víza, uschová baťoh.  Navíc v Asii pořád „zíráte“ – kolem vás je totiž jiná kultura, mluví se jinak, gestikuluje, jí, mezilidské vztahy jsou jiné, prodávají se jiné věci. „You can just sit and watch all the crazy things around“ hodnotí můj společník. A lidé jsou zlatí. Pokud vás zrovna nechtějí ošidit, tak by se rozdali. Nemáte kde spát, co jíst? Vždycky se najde někdo, kdo se nad vámi nezištně smiluje.

Sedíme v australské kuchyni, básníme o Asii a přitom si užíváme západních vymožeností, o nichž bychom si v Asii mohli nechat jen zdát. Na stole leží skleničky výborného australského vína. Alkohol v Asii je jako byste pili Alpu. Zapíjíme jej sklenicí vody z vodovodu, která v Asii může zabíjet. A z vodovodu teče i voda teplá! V Austrálii jsou supermarkety a v nich se prodávají jogurty a sýry.  Autobus zde nemá 6ti hodinové zpoždění a jeho řidič nechce spáchat sebevraždu sjezdem ze srázu či střetem s protijedoucím kamionem. Nemusíte se hádat o každou cenu, mít strach, že vás někdo okrade a kupodivu tu všichni mluví anglicky. Austrálie má zkrátka všechny výhody naší, západní společnosti.

Je mi ho líto.  Jsem tu, v „naší“, západní společnosti, zoufalá a on si to vybírá za všechny. Sypu na něj všechny své frustrace. Poslouchá, jak jsem upadla do mrákot, když jsem zjistila, že kilo banánů stojí 200kč, celozrnná houska 60 a přejet autobusem 300km 1500kč. Stěžuju si na mizerné a předražené australské hostely, stejně tak jako na jejich obyvatele, evropské puberťáky, kteří sem přijeli zaplnit podřadné australské pracovní pozice. Lamentuji nad rigiditou systému, který má na vše 100 pravidel, 5 zákazů a jedno pojištění. Tváří se soucitně.

V Austrálii jsem dnes pátý den. 5 dní, z nichž 4 jsem nešťastná a chci se vrátit do Asie.  Mám vztek na Austrálii. Za to, že mě tu nechce. Za to, že mnou pohrdá.  Nespadám do žádného správného imigračního šuplíku. Nejsem bohatá, nechci cestovat ve skupině, nechci se sama zavřít do plechové izolace auta. Nejsem ochotná zde platit nekvalitní školu a nespadám do národností, kterým se milostivě povoluje dělat práci, o kterou sami Australané nemají zájem. Všechno je špatně. Moje cestování - individuální, nezávislé a cenově přístupné zde neexistuje.  „No worries“, australská mantra, kterou slyším ze všech stran, mi zrovna nepomáhá.

Dnes jsem tu pátý den.  Dnešek je dokonalý. Je to jeden ze dní na kterém byste nic neměnili. Takový je do roka jeden nebo dva. Dokonalá kombinace – ráno úchvatná krajina, pláže, oceán. Odpoledne toulky po vinicích se zlatými podzimními listy a výtečnými ochutnávkami. A večer s charismatickým, krásným a šikovným australským surfařem. Kvůli krásným surfařům jsem nakonec do Austrálie jela v první řadě. Děkuji za australské surfaře. Dnes se mi v Austrálii líbí.

Novinky z mé cesty, itinerář, fotky v předstihu před blogem najdete na:

http://www.facebook.com/#!/pages/Z-Prahy-kolem-sveta-za-12-mesicu/203083496374699

 Kudy jsem se Austrálií toulala a zda mě přešla Australská „depka“ se dočtete příště.