Divoká a kmérská Kambodža

Země s velkolepou historií a tragickou současností. Krvavý komunistický experiment a občanská válka zanechaly zemi pustou, bez spektra turistických atrakcí a potřebné infrastruktury. I tak ale zastíní všechny své sousedy. Kambodža má totiž chrámy Ankoru.  Ty vydají za zemi plnou monumentů, umlčí vás, ohromí, změní dosavadní měřítka.   K nim se upíná veškerá národní hrdost, najdete je na penězích, pivě, v názvech hotelů i restaurací. Ankor Wat je Kambodža. Já v této zemi trávím 2 týdny a chrámy Ankoru si nechávám na závěr, jako zlatý hřeb.

Ze Saigonu mířím asi 6ti hodinovou cestou autobusem do hlavního města Phnom  Penhu. Přijíždím večer a první co mě zaujme je, že zde není žádné pouliční osvětlení. Město je tmavé, jen z obchodů a restaurací prosvítá zářivková modrá. Okamžitě si vzpomenu na varování mnohých známých a Lonely Planet, ohledně nočních ozbrojených přepadení, které jsou zde celkem běžnou záležitostí. Jdou po penězích, jakémkoli množství, stačí 2 dolary, abyste se vyplatili. Ale stejně… Takže vzhůru do nejbližšího hotelu a zbytek večera nevylízat. Kromě tmy mě v Kambodži vítá i neskutečné horko – je konec hot season, teploty ani přes noc neklesají pod 30 stupňů. Phnom Penh není  malebnou metropolí bývalé Indočíny jako Vientienne nebo Hanoj. Toto neinspirativní město nabízí turistovi jeden příjemný komplex  kolem královského paláce a stříbrné pagody, ale především několik memoriálů  spojených s vládou Rudých Kmérů.

Přiznám se, že jsem toho před příjezdem do Kambodži o Rudých Kmérech moc nevěděla. Pokud jste na tom podobně, tak nabízím krátké historické okénko: Rudí Kmérové, vedení generálem Pol Potem byli ideologicky extrémní maoisté (komunisté). Podařilo se jim dostat k moci po občanské válce a chaosu, který vznikl odchodem francouzů a probíhající válkou v sousedním Vietnamu. Jakmile se Pol Pot dostal k moci, zrušil peníze (!!), nemocnice a školy, vyhnal lidi z měst, udělal z nich rolníky, kteří měli pěstovat rýži. Okamžitě začal vyvražďovat veškerou inteligenci, lékaře, učitele, diplomaty, novináře. Později už vraždili v podstatě kohokoli, kdo se jim dostal pod ruku. Kambodža měla na začátku roku 1976 7 milionů obyvatel, z nichž za 4 roky byli zavražděni nebo zemřeli hladem 3 miliony, tj. více než třetina národa. Staršího člověka, aby v dnešní Kambodži pohledal, a každý, každičký člověk, který zde žije, někoho ztratil. Pokud padlo například podezření na muže, že by mohl být lékař, okamžitě šla na popravu celá jeho rodina. Zabíjelo se poměrně primitivními způsoby, mačetou, shozením ze skály, malá mimina se vzala za nohu a hlavou se jim mrsklo o strom. Mrtvoly se pohřbívaly do hromadných hrobů na tzv. killing fields, kterých je Kambodža plná. Režim byl nakonec po 4 letech svržen, občanská válka ale v provinciích trvala ještě léta a …to nejlepší na závěr…dodnes za tyto zločiny byli odsouzeni asi 3 lidé! (konec okénka)

V Phnom Penhu najdete nejznámější vězení Pol Potova režimu S21 a také killing fields upravené do pietního památníku s muzeem, které vysvětluje historickou analogii.  Vražedná pole jsou ale po celé zemi, například za městem Battambang jsem navštívila jeskyni, do jejíž průrvy shazovali lidi, aby je zabili.

Z Phnom Penhu mířím do města Kampot. Průvodce píše, že toto město není o tom, co zde uvidíte, ale jak se zde budete cítit. A skutečně, v Kampotu panuje pohoda, venku se hraje biliard, turista může jen kroužit ulicemi na kole nebo vysedávat v jedné z příjemných hospůdek u řeky. To stejné se dá říct i o městě Battambang, byť druhém největším v Kambodži, ale s atmosférou jihočeské vesnice. Oblíbenou turistickou aktivitou je také pozorování vesnické života, který je zde velmi chudý, ale díky pomalému vývoji, zachovaný v tradiční podobě.  A to je „skutečná Kambodža“ – země plná velmi chudých lidí, kteří se starají o svá pole, vychovávají děti, žijících pomalým, vesnických životem.

Zvláštní zastávkou je přímořské letovisko Sihanukville. Příjemná písečná pláž je zde transformována do střediska alkoholu, drog a prostitutek. Za koktejl zaplatíte 30kč, za happy koktejl 40, kolik stojí prostitutka nevím, ale zřejmě nebude drahá, protože si je bílí pánové pronajímají na celé dny. Levného alkoholu a drog využívají zase britští adolescenti, kteří zde zakončují svou pouť za zničením jater, začínající ve Vang Vieng, v Laosu.

A je to tady! Po 10 dnech flákání, odpočinku a „chilling-out“ mířím do Siem Reap za bájným Ankorem. Přesto, že je přes den ke 45 stupňům, pronajímám kolo a šlapu jako o závod asi 7km za město směrem ke chrámům. Po cestě se zastavuji a kupuji 3 denní vstupenku. Průvodce varuje ohledně dlouhých front, ale já jsem první na řadě. To je slibné – zabijácké teploty zřejmě všechny turisty odradily, Ankor bude jen můj!   Za několik minut se přede mnou objevuje gigantický vodní příkop obklopující Ankor Wat, potom obvodová zeď, potom prosvítají horní věže hlavního chrámu. Utíkám přes most, první hlavní branou, potom přes obrovské nádvoří, ke zdobené balustrádě, potom první nádvoří, druhé nádvoří, hlavní chrám. Moje pocity jsou zvláštní. Asi nejblíže je, že jsem Ankor při první návštěvě prostě nepobrala. Komplex chrámu je obrovský, na neuvěřitelné ploše, plný věcí na které koukat a můj mozek to prostě nestíhá dávat dohromady. (Něco podobného jako když vidíte Grand Canyon – je tak obrovský a dokonalý, že máte pocit jako byste koukali na tapetu.) V průběhu mých 3 dnů navštěvuji Ankor Wat ještě 3x – pro odpolední světlo, pro svítání a na rozloučení a skutečná fascinace chrámem přichází až při 3. nebo dokonce 4. návštěvě. Fenomenální.

Největším překvapením pro mě ale jsou ostatní chrámy Ankoru. Ankor Wat je přece jenom profláklý, je na všech fotkách, vybírá si veškerou slávu. Chrámů Ankoru je ale kolem Siem Reap několik desítek a minimálně 10 je jich naprosto neuvěřitelných.  Je zde chrám s věžemi, ze kterých na vás kouká několik desítek strážných obličejů, máte pocit, že v každém okamžiku jste pod dohledem, sledováni. Tuhle stavbu musel navrhnout nějaký génius nebo šílenec! Potom je zde chrám kouzelně prorostlý džunglí; všechno si můžete prozkoumat, nikde není nikdo, kdo by vám zabránil vstupu na rozvrácená místa. Další chrám má naprosto neuvěřitelné detailní zdobení s polonahými tanečnicemi i nelítostnými bohy.  A tak můžu pokračovat dál. Navíc se potvrdilo moje očekávání, je pekelné horko a turistů tak málo, že jsem na některých chrámech úplně sama. A to nemluvím o těch odlehlých, ale o chrámech v rámci hlavního areálu. Pokud snesete vedro a celodenní koupel ve vlastním potu, pak můžu rozhodně doporučit květen jako ideální měsíc pro návštěvu Ankoru.

Novinkou pro mě byla i historie Ankoru. Byl postaven středověkými kméry, kteří byli silně ovlivněni Indickou kulturou. Kmérové byli hinduisté a architektura je podobná stavbám v Indii, například chrámům v Khajurahu. Po úpadku kmérského království se komplexu ujali buddhisté, a tak je nyní poutním místem pro obě náboženství.

Kolem Siem Reap trávím 5 dní, chrámový maraton prokládám dny odpočinku. Můžu říct, že 3 dny je na Ankor absolutní minimum. Já tam každý den trávila kolem 12 hodin a tak tak jsem to stihla. Pokud rádi fotíte a tudíž je pro vás použitelné jen ranní a večerní světlo, tak potřebujete koupit týdenní vstupenku.

Takže mám další fajfku. Ankor Wat, 8. div světa, monument stejného významu jako Velká Čínská zeď, Taj Mahal či Maccu Piccu  - splněno.  Jedu vyřídit několik praktických záležitostí do Kuala Lumpur a pak hurá za klokanama!  Za klokanama? Inu, za čím jedu do Austrálie se dočtete brzy…

Novinky a fotky z mých cest najdete na:

http://www.facebook.com/pages/Kolem-světa-s-blechou-v-baťohu/203083496374699?ref=hl

Blog je přesunut na stránky:

http://blechavbatohu.cz/