Óda na Laos

Laos je boží! Jinak se snad ani začít nedá. Krásná příroda – zelené, ostře řezané hory, tyrkysové vodopády, jeskyně, kávové plantáže, magický Mekong, kouzelná koloniální architektura, starobylé buddhistické chrámy a svatyně, dobré jídlo a pití. Přidejte k tomu ještě příznivé ceny, málo turistů a naprosto vyklidněné Laosany a máte hrubé obrysy Laosu. Celou dobu zde znova a znova žasnu nad jeho krásou a pohodou, která zde panuje. Jako bych se přenesla do nějakého pohádkového království, kde je všechno báječné a to zlé znáte jen ze stránek hororové literatury.

Největším turistickým centrem Laosu je zaslouženě městečko Luang Prabang. Přijíždíme sem s kamarádkou Stáňou po Mekongu, obligátní dvoudenní plavbou z thajské hranice Chiang Khong. Na lodi se příliš nevydařilo počasí, ale promoklé a vymrzlé zapomínáme všechny útrapy, jakmile se z tropické džungle vynoří toto francouzské koloniální městečko. Elegantní architektura, všude kvetou magnólie, restaurace podávají vybraná jídla francouzské kuchyně a obchody se suvenýry nabízí vkusné dekorace a šperky.  Představte si zapomenuté pařížské uličky uprostřed deštného pralesa a místo neurotických francouzů, vysmáté laosany. Kromě města samotného se jen o pár kilometrů dál můžete koupat v tyrkysových kaskádách vodopádů nebo navštívit jeskyně v pískovcových skalách.

Turismus je v Laosu zatím stále poměrně mladým odvětvím.  Laoská vláda se snaží nalákat „kultivovanou“ bohatší klientelu a podporuje místa jako Luang Prabang a ekoturistické iniciativy po celé zemi. Kromě západních důchodců  zde ale potkáte neobvyklé množství pubertálních a adolescentních západoevropanů. Čím to? Laos je totiž kromě ekoturistické enklávy i zemí večírků (nebo spíše párty, protože tyto probíhají celý den, nikoli večer), levného tvrdého alkoholu a snadno dostupných drog. Jsou dvě místa v Laosu, kde si můžete v restauraci běžně objednat „happy pizza“ či „space cookies“, navíc za směšných 20kč. My právě míříme do toho známějšího, městečka  Vang Vieng a později navštívím i to druhé, ostrov Don Det na hranicích s Kambodžou.

Nejvyhlášenější zábavou ve Vang Vieng je tzv. tubing. V zásadě se jedná o to, že si na řece lehnete do pneumatiky a necháváte se unášet po proudu od jednoho baru k druhému. Všude na vás čeká první panák či pivo zdarma, takže když v poledne vyplujete, večer dorazíte do cíle totálně ale totálně ožralí. Připadá vám to jako dobrá zábava? Mě ne. Se Stáňou se tedy zařazujeme do řad „moudřejších a vyspělejších“ a užíváme si jiné zábavy, kterou Vang Vieng poskytuje. Jedeme na výlet na kánoích, trekujeme, navštěvujeme jeskyně. Nakonec se podvolujeme i tubingu, ale musím říct, že bez alkoholu je tříhodinový pobyt v pneumatice na skoro se nepohybující řece, uprostřed suchého období, dost nuda. Když si nedáte panáka při tom, určitě si ho dáte potom.

Stáňa odjíždí domů a já letím na jih Laosu, do města Pakse, za krásami náhorních plošin. Je tu strašně vodopádů (za jediný den jich stihnu asi 7), kávové plantáže, vesnice etnických menšin,  starodávné pozůstatky kmérských chrámů a turistická infrastruktura téměř nulová. Například všechny autobusy jezdí jen ráno, takže když vyrazíte na jednodenní výlet, který předpokládá večerní návrat, tak se jednoduše můžete ocitnout, stejně jako já, stopující na krajnici silnice. Zastavilo mi druhé auto, které jelo kolem. Minibus plný mnichů. A od té doby vím, co mniši čtou, když cestují po buddhistických chrámech: Maxim. Je to tak, chlapi se zkrátka nezapřou…

Několik dní trávím i na ostrovech na Mekongu 4000 islands, které jsou na hranicích s Kambodžou. Kromě již zmiňovaných space cookies zde uvidíte i vzácného sladkovodního delfína a největší vodopád v JV Asii, co do objemu protečené vody. Bydlím v bambusové chatce u břehu řeky, s houpací sítí na verandě a večer pozoruji, jak se místní stále tradičně myjí v Mekongu. Co víc si přát?

Kapitolou samou pro sebe jsou Laosané. Jsou tak neuvěřitelně v pohodě, až mě to znervózňuje. Neustále se usmívají, za ničím se neženou. Přijdete do restaurace a číšník nerušeně kouká na televizi. Koupíte lístek na autobus v 8:30, ten dojede v 10 a jede o 2 hodiny déle, než vám tvrdili v agentuře. Začnete se rozčilovat a Laosan se v klidu směje dál, naprosto nedotčen vaší netrpělivostí a stresem.  Po pár dnech zjistíte, že rozčilovat se zkrátka nemá smysl a necháte se unášet lao lao pomalým tempem.

V Laosu jsou další krásná místa, která jsem za své 2 týdny nestihla navštívit.  To mi ale vůbec nevadí, protože tohle je určitě adept na místa kam se chci znova vrátit. Pokud netoužíte po resortech a vytrénovaném personálu, ale pohodě, zachovaných tradicích (a ano, možná i výletu do vesmíru), pak je Laos místem pro vás.

V lao lao náladě mířím do sousedního Vietnamu. A jako upoutávku na příští díl, můžu prozradit, že mě ta nálada přejde už na letišti v Hanoji.

Novinky a fotky z mých cest najdete na:

http://www.facebook.com/pages/Kolem-světa-s-blechou-v-baťohu/203083496374699?ref=hl

Blog je přesunut na stránky:

http://blechavbatohu.cz/