Země požitků: Thajsko

Už když řeknete název této země „Thajsko“, představíte si bílé pláže, tyrkysové moře, květy orchideje, vůni jasmínu, léčivé doteky usměvavé thajské masérky, a na tváři se vám objeví zasněný úsměv. Thajsko splní vše, co slibují vábící popisky katalogů cestovních kanceláří. Je to dokonalý svět stvořený pro odpočinek a potěšení západních turistů.

Bangkok

První kroky baťůžkáře v Thajsku vedou na ulici Khao San v Bangkoku. Je zde vše, po čem jeho srdce prahne. Příjemné ubytování, vynikající jídlo, koktejly z čerstvého ovoce, masáže nohou či celého těla, a to vše za směšné ceny. Nakoupíte zde brýle Ray Ban za 100kč, tričko Lacoste za 60 a sadu 5ti nejnovějších CD za 2 stovky. Agentury vám zařídí, co vám na očích vidí – jednodenní výlety, víza do okolních zemí i zábavu na večer, a to včetně jeho „happy ending“. Internet i servírky běhají bleskovou rychlostí, pivo se nalévá od 9 ráno, hudba z barů zní non stop. Vaše horda špinavého prádla se zázrakem vymění za voňavý, vyžehlený, pečlivě poskládaný komínek. Kdo by si to nechal ujít? Už jen na den dva nasát atmosféru, to stojí za to.

Já si nejvíce užívám thajských masáží, nepřeberného množství čerstvého ovoce a samozřejmě nákupů. Památky Bangkoku jsem obešla při minulé návštěvě před několika lety, takže můžu bez výčitek procházet nekonečné nákupní galerie v okolí Siam Square.  Pro pravou thajskou atmosféru se vydávám i na zápas thajského boxu. Nejsem zrovna fanoušek bojových sportů, ale přece jenom je to zdejší národní sport… Většina zápasníků vypadá, že je jim 15 a nikdo neváží víc než 60 kilo. Po několika kolech něčeho, co mi přijde jako lehké obouchávání a okopávání začínám toužit po krvi a zlomených kostech. Nic z toho nepřijde, ale rány asi nebudou zdaleka tak neškodné, jak mi z hlediště připadají. Po jednom dobře mířeném a bleskovém kopu do hlavy, protivník klesá k zemi a z arény se dostane až na nosítkách. Celkově zde za večer stihnou 10 zápasů o 7 kolech po 3 minutách. Místní publikum je v jednom živlu, povzbuzuje, radí, sází a rve si vlasy, když favorit prohraje.  

Chiang Mai

Tentokrát vynechávám božské pláže jihu a mířím na sever do Chiang Mai, města, které má být kulturním centrem Thajska. V samotném městě můžete prozkoumávat desítky watů (buddhistických chrámů), za městem navštívit vesnice menšin, jet na slonovi, jít na trek či na raft a den zakončit v rukách jedné z nejlepších masérek v Thajsku či v místních kulinářských restauracích. Já zkouším od všeho trochu. S dobrou partou lidí se setkávám na „adventure day“. Dohromady převracíme rafty, koupeme se v rapidech řeky i pod vodopádem, korzujeme na slonech.  Oproti tomu, jakýkoli pokus o kulturní zážitek v tomto „kulturním centru“ končí nezdarem. Návštěva vesnic s menšinami spočívá v prohlídce připravených stánků se suvenýry, prodávanými nastrojenými etnickými ženami. Meditaci ve watu ukončí po 10ti minutách mnich, slovy že aspoň vidíme jak je to těžké. Člověk se ale nemůže zlobit, hořkou příchuť vždy zažene výborná večeře. Místní kuchyně je vyhlášená a zvláště noční trhy můžou skončit neuvěřitelnou přežírací akcí, protože prostě chcete zkusit všechny ty krásně vonící speciality, které jsou připraveny na ulici před vašima očima.

Thajská přestávka končí a já mířím do vedlejšího Laosu. Strávila jsem zde 10 dní, které dokonale splnily moje očekávání příjemného odpočinku. V Thajsku je všechno krásné, voňavé a jednoduché. Služby jsou na evropské úrovni a vždy dostanete, za co zaplatíte. Co v Thajsku ale určitě nedostanete je dobrodružství a  autenticitu. Všude už před vámi byli pracovníci turizmu, všechno vysmýčili, zabalili do úhledných balíčků a lidem přišili na obličej úsměv od ucha k uchu. Já odjíždím se stejným.