Adriena Vyzulová

Průvodkyní po zemětřesení

Na každém zájezdu se stane jedna katastrofa. Alespoň podle mé soukromé statistiky. Někdo spadne z motorky, jiného pokouše opice, spolubydlící se pohádají na nože, v očích vylekaného turisty nepřekonatelná situace.

29.5.2015 v 13:48 | Karma článku: 11.47 | Přečteno: 390 | Diskuse

Adriena Vyzulová

V rytmu caipirinhi: Brazílie

Stojím na pahorku Corcovado, socha Ježíše Spasitele za zády, dech-beroucí vyhlídka na Rio přede mnou. Dnes je poslední den mé cesty kolem světa. Ten opravdový poslední den, zítra už jen nasednu do letadla a odletím do Frankfurtu. Dnes se ještě můžu dopoledne toulat deštným pralesem, pozorovat hopsající opice a žasnout nad krásnou polohou tohoto města, odpoledne se koupat v Atlantiku a večer popíjet na pláži caipirinhu. Tomu říkám poslední den cesty kolem světa. A že to byla jízda! Jen když si vezmu tyhle poslední tři týdny...

24.9.2012 v 8:00 | Karma článku: 22.01 | Přečteno: 2207 | Diskuse

Adriena Vyzulová

Koka, koka a zase koka: Bolívie

Krajina pustá, s malými kopci kolem, ledový vítr, před námi obrovské, z části zamrzlé jezero. A my koukáme jak na tom jezeře bruslí plameňáci. Svými dlouhými nohami, které jsou zakončené malou ploutvičkou, se neobratně rozbíhají k letu na ledové ploše jezera. Vypadají u toho jako prvňáčci, když jsou do školy při urputných mrazech. Naprosto neskutečný obraz. A to za polední dny rozhodně není první. Cesta přes solnou poušť Salar Uyuni a dále do národního parku Eduardo Avaroa je plná výjevů jako vytržených z obrazů Salvadora Dalího a my s kamarádkou Míšou jedeme celé 3 dny našeho výletu se spadlou čelistí.

10.9.2012 v 8:00 | Karma článku: 16.07 | Přečteno: 1356 | Diskuse

Adriena Vyzulová

Oslavy Inků: Peru

Moje slunce, můj otče! S velkou radostí Tě zdravíme, V objetí Tvého světla, Moje slunce, můj otče, Moje slunce, můj otče, Ty dáváš sílu celému světu, Dělíš se s námi o Tvé teplo, Moje slunce, můj otče!

27.8.2012 v 8:00 | Karma článku: 16.82 | Přečteno: 1404 | Diskuse

Adriena Vyzulová

Milostná aféra s Ekvádorem

Málo které hlavní město dělá takovou reklamu celé své zemi, jako Quito Ekvádoru. Jeho koloniální ulice jsou jedny z nejkrásnějších v Jižní Americe a v jejích zlatem-vykládaných katedrálách si přijde na své nejeden milovník historické architektury. Quito ale je především živé město, díky svým obyvatelům přímo pulzující energií. Lidé vysedávají v kavárničkách a jídelničkách, odkud na vás doléhá vůně grilovaného masa a silné kávy. Ženy v tradiční sukni ke kolenům, vyšívané blůzce a s mysliveckým kloboukem s pavím perem na ulicích prodávají ovoce a zeleninu. Už dlouho jsem si tak neužila pobytu ve městě, jako tady. Krajina, ve které je Quito zasazeno také nemá v Jižní Americe srovnání. Ve výšce 2750mnm je obklopeno hned třemi zasněženými vrcholky nad 5000m. Lanovka vás vyveze do 4100m a celé město, stejně jako hřeben za ním máte jako na dlani: Cayambe (5790mnm), Antisama (5753mnm) a konečně dokonalý kužel kráteru Cotopaxi (5897mnm), který je nejvyšší aktivní sopkou na světě.

13.8.2012 v 8:00 | Karma článku: 16.79 | Přečteno: 1277 | Diskuse

Adriena Vyzulová

Výprava za Indiány: Amazonie

Bůh stvořil strom. Strom ceiba. Ten byl vysoký, košatý, v jeho koruně rostly všechny plody, které si dokážete představit a na těchto plodech se živilo bezpočet zvířat. Žilo zde vše od malých brouků, přes nejrůznější druhy papoušků, hadi i ještěrky až po savce v podobě opic. Potom bůh stvořil muže a ženu. Ti na vysoký strom neuměli vylézt a se závistí koukali do její koruny, kde bylo tolik života. A tak je jednoho dne napadlo, že když oni nemohou do koruny, můžou strom skácet a posbírat všechno, co v jeho koruně najdou. A tak se i stalo. Ceiba byla poražena a na zem se poprvé dostaly semena všech jejích plodů, zvířata se rozutekla do okolí, větve zapustily kořeny nových stromů a kmen staré ceiby se proměnil ve zdroj života – řeku Amazonku.

30.7.2012 v 8:00 | Karma článku: 19.14 | Přečteno: 1934 | Diskuse

Adriena Vyzulová

Ztracené město, nalezená země: Kolumbie

Hustě leje a voda prašnou cestu mění na potok bahna slušného rozměru. Jakoby nestačilo, že lezeme do nekonečného příkrého kopce v nesnesitelné teplotě tropického poledne. Ještě se brodit tímhle sajrajtem. Někdy se opravdu člověk musí pozastavit nad tím za co je ochoten zaplatit. A ne zrovna málo. Dělá to znova a znova jakoby vždycky zapomněl na to, jak to minule dopadlo. Tentokrát kromě krkolomné stezky, vedra, bahna a deště platíme i za lýtka opuchnuté štípanci slívající se do jediného pekelně svědivého mozolu, páchnoucí kadibudky a hromadné spaní v kempech. Kdo by to ale všechno nevytrpěl? Jsme totiž na cestě ke ztracenému městu (Cuidad Perdida), pozůstatkům starého indiánského osídlení, po staletí zapomenutého v džungli severní Kolumbie. Dnes sem dá dostat jen pěšky, na 5ti denním treku tropickou krajinou. Žádné autobusy, žádné zájezdy, žádní průvodci s deštníky.

16.7.2012 v 8:00 | Karma článku: 15.60 | Přečteno: 1510 | Diskuse

Adriena Vyzulová

Maximální rychlostí kuřecího autobusu: Kostarika, Panama

Řidič řeže zatáčky, pasažéři se drží oběma rukama kovových tyčí, řidič předjíždí, protijedoucí auta sjíždějí na krajnici, pasažéři se křižují. V zatáčkách se nám cosi vysypává na hlavu z mysteriózní krabice v horní poličce na zavazadla. A taky z té krabice vychází podivné zvuky. Po sekundě usilovného přemýšlení nám to dojde: paní za námi v krabici převáží kuřata a to, co se nám sype na hlavu, jsou slepičince! Takto vypadá naše seznámení s nejběžnějším dopravním prostředkem Střední Ameriky – chicken busem (alias kuřecím autobusem). Jedná se v zásadě o vyřazený americký školní autobus, přemalovaný místní mi umělci a obsazený dvojnásobkem pasažérů, než pro které byl zamýšlen. Že budou řidiči jezdit jako o závod, že budou přeplněné lidmi a že se zvířata budou převážet na střeše, jsem tušila, ale že skončím se slepičincem na hlavě?! Když si o týden později paní veze na klíně, v plínečce zabalené prasátko, už nás to ani nezaráží.

25.6.2012 v 8:00 | Karma článku: 15.72 | Přečteno: 1027 | Diskuse

Adriena Vyzulová

Narkomafiáni z Karibiku: Nikaragua

„Ta už toho taky viděla spousty“ kýve svalnatý černoch v přístavu směrem k loďce, která nás má za chvíli převést na ostrov de Mais Pequena v karibských vodách Nikaragui.„jako co?...viděla?“ ptám se zcela nechápavě.„Kokain. Když se veze takto s lidma, tak daj každýmu nějaký prachy, aby byl zticha“ vysvětluje s výrazem „další turistka, co nechápe, jak se věci mají“. A já jen zírám. To že jsou ostrovy de Mais jedním z překladních míst kokainu na jejich cestě z Kolumbie do Ameriky jsem věděla, ale to že se hned v první hodině svého pobytu tady dozvím, že kilo kokainu stojí cca 1000USD, lidé jej sem jezdí nakupovat třeba po padesáti kilech a loďky plují plně naložené bílými balíčky, vždy za pomocí někoho z místních, kdo zná poměry; to jsem opravdu netušila. A to jsem se jen tak tak vzpamatovala z letu. Největší nikaragujská letecká společnost nás nahnala do 12ti místného letadla s jedním motorem. Kabina byla jen jedna pro piloty i pasažéry zároveň, takže jsme pilotům celý let koukali přes ramena a tajili dech, když jejich přístroje začali při rychlém klesání pípat, stejně jako to pípá v amerických katastrofických filmech těsně před tím, než se letadlo zřítí na střechy spícího velkoměsta.

26.5.2012 v 8:00 | Karma článku: 16.11 | Přečteno: 1501 | Diskuse

Adriena Vyzulová

Mayské dědictví: Guatemala

Nad širokým schodištěm do kostela se vznáší oblak dýmu. Vetchá babička v tmavomodrém vyšívaném kroji vlévá domácí pálenku do přesně určených míst v podlaze, kolem sebe přitom máchá plechovkou s kadidlem a soustředěně odříkává magická slovíčka. Pod schodištěm se prodávají náruče řezaných květin určených pro obětiny bohům, vevnitř kostela je zem pokrytá jehličím, na malých oltářcích, zapálené svíčky a květy. Ač je před námi křesťanský barokní kostel, to co se zde odehrává, by se dalo jen stěží nazvat křesťanské. Jsme v horské oblasti Guatemaly a Mayové, kteří tuto oblast obývají, si po staletí misionářských snah o pokatoličtění, zachovali svou pradávnou kulturu a tradice.

13.5.2012 v 9:00 | Karma článku: 17.95 | Přečteno: 1330 | Diskuse

Adriena Vyzulová

Ve stylu Los Angeles

Hollywood, filmová studia, hvězdy, jejich manýry, honosný a skandální životní styl. Pláže, kde se opalují nejdokonalejší těla světa, adresy ze seriálů mé puberty. Kvůli tomu do Los Angeles míří tisíce popularity-chtivých snílků a zvědavých turistů. Aby na vlastní kůži okusili něco ze slávy hvězd, aby se i na jejich hlavy sesypala trocha hvězdného prachu.

28.4.2012 v 8:00 | Karma článku: 23.82 | Přečteno: 2916 | Diskuse

Adriena Vyzulová

Gorily v dešti: Uganda

„Sexuální pracovnice podezřelé z toho, že jsou studentky“ hlásá popisek k fotce mladých dívek v místních novinách. Kroutím nevěřícně hlavou a přemýšlím, co nás zde asi všechno čeká. Winston Churchill Ugandu označil jako „perlu Afriky“ a ta se tímto označením stále hrdě pyšní. V srdci Afriky, na březích Viktoriina jezera, na jih i na sever od rovníku. S rudou půdou, zelenými banánovými plantážemi, neprostupnými pralesy a nedostupnými vrcholky hor. Není zde podezřelé, že je mladá dívka sexuální pracovnice, ale to, že je studentka. Být HIV pozitivní je normální.

10.4.2012 v 8:00 | Karma článku: 26.62 | Přečteno: 2582 | Diskuse

Adriena Vyzulová

Hledání ztracené Archy: Etiopie

Etiopie snad ani jako by nebyla v Africe. Lidé tu jsou sice černí, ale se vznešenými rysy arabských národů, žijí tu sloni, ale místní hory jsou spíše rájem pro hledače endemických druhů, jsou tu křesťané, ale se zcela odlišnými ortodoxními kořeny i praktikami. Občanská válka v 90tých letech zanechala Etiopii jako jednou z nejchudších zemí světa, přesto se odtud všichni cestovatelé vrací nadšeni. My se jedeme podívat, co za tím tkví.

26.3.2012 v 8:00 | Karma článku: 17.96 | Přečteno: 1342 | Diskuse

Adriena Vyzulová

Jak ukrást žirafu: Keňa

Keňa je dokonalé klišé. Najdete zde vše, co si v Africe představujete. Nádherné národní parky plné hejn exotických zvířat, jezera, jejichž břehy se červenají plameňáky, kávové a čajové plantáže, bílé pláže s tyrkysovým mořem i bídu nezcivilizovatelných černochů a AIDS. V Keni se odehrával skutečný příběh ztvárněný Meryl Streep a Robertem Redfordem ve Vzpomínkách na Afriku, zde dostala svou svobodu Lvice Elsa, zde vedl safari kemp Hemingway se svou čtvrtou manželkou. Něco je na té zemi zkrátka magnetického.

12.3.2012 v 8:00 | Karma článku: 15.81 | Přečteno: 1305 | Diskuse

Adriena Vyzulová

Ach, ta láska asijská

„ Víš, začínáš stárnout, měla by ses brzy vdát.“ Přátelsky se mi snaží poradit jeden z námořníků, když sedím na neuvěřitelně špinavém schodku lodi Pelni v Indonésii. Připomíná mi to tady podpalubí Titaniku, obrovské, přelidněné, stísněné, v případě havárie neuniknutelné. A teď ještě tohle, další člověk, který mi chce radit, co s mým životem. Otázky na věk a rodinný stav jsou v Asii běžné, to že je žena v mém věku svobodná, bezdětná už rozhodně ne. „Výborná rada, ještě že už to konečně vím“ říkám si v duchu. „a jak bych to asi tak měla udělat??, to by mi ještě neporadil?“ reptám si pro sebe. Pak mě ale přemůže zvědavost. Jak se to tady vůbec dělá? Jak to, že všichni najdou partnera nejpozději do 25.tého roku a zůstanou s ním celý život? Jak je možné, že si tady lidé rodiny váží, rozvodovost je nulová? Co dělají jinak, než my? Odpovědi jsem nedostala ani od námořníka, ani od nikoho jiného za celý rok v Asii. Můžu si jen domýšlet, z příběhů, které jsem slyšela, od lidí, které jsem potkala.

23.2.2012 v 8:00 | Karma článku: 16.62 | Přečteno: 1629 | Diskuse

Adriena Vyzulová

Živá voda na Srí Lance

Najít hotel, vyčůrat, oběhnout památky, koupit jízdenku, najíst, vyspat, sbalit, odjet. Vybalit, oběhnout, sehnat, sbalit, odjet. Vybalit, sbalit, odjet. Můj život v kostce. Toužím po rutině, po 3 jídlech denně, po skříni kam bych uložila oblečení, po známých tvářích. Chci živou vodu na záda prohnutá pod 25kg nezbytností, na žaludek atakovaný tropickými bakteriemi. Je na čase se zastavit, nadechnout, odpočinout. Dát si prázdniny od prázdnin.

9.2.2012 v 8:00 | Karma článku: 17.05 | Přečteno: 1395 | Diskuse

Adriena Vyzulová

Ostrov čaje, slonů, drahokamů: Srí Lanka

Vůně jasmínu vás vítá už na letišti, když přijíždíte do tohoto ostrovního státu proslulého pod názvem Cejlon. Krásné ženy v pestrobarevných sárí, muži v dlouhých sukních, pekelně pálivé kari i lahodně jemný buvolí jogurt, staleté banyanové stromy a rozvážné rodinky slonů, vás čekají, až projdete jeho branami. Ve starých královských městech si na své přijdou milovníci historie, v horách nadšenci pro čaj a přírodní scenérie, u moře odpočinku-chtivý požitkáři.

18.1.2012 v 8:00 | Karma článku: 21.82 | Přečteno: 2128 | Diskuse

Adriena Vyzulová

Všechno, co se blyští, je zlato: Barma

„Tohle je Barma. Země zcela jiná, než cokoli, co znáte.“ Řekl Kipling a věděl, o čem mluví. Barma byla jedinečná tenkrát a je ještě více jedinečná po desetiletích izolace od zbytku světa. Globalizace sem nevkročila, muži chodí v sukních, ženy nosí zvláštní bílou pastu na obličeji, lidé žijí v naprosté chudobě a na každém rohu najdete pagodu z pravého zlata. Život váš i chod státu je řízen předpověďmi astrologa a libovůlí armády.

3.1.2012 v 8:00 | Karma článku: 20.13 | Přečteno: 1818 | Diskuse

Adriena Vyzulová

Na dalším rohu Annapurna (Nepál)

Okruh kolem Annapuren v Nepálu byl již dávno prošlapán tisíci karavan, které jej využívali jako svou obchodní stezku. Dnes je jedním z nejoblíbenějších treků na světě a jeho cesty kromě stád oslů a jaků udusávají též tisíce pohybu-chtivých západních turistů v Gore-texových oblečcích. Trasa vede údolím divoké řeky Marshyangdi, zanechává za sebou jedny z nejvyšších hor světa Manáslu a Himalchuli, prochází kolem buddhistických kláštěrů, tibetských vesniček a poutního městečka Muktinath, aby se uzavřela v nejhlubším údolí na světě s léčivými horkými prameny. Závěrečný výstup na Poon Hill slibuje jednu z nejlepších vyhlídek v Himalájích na celý hřeben Annapuren. O jeho kráse se jedu přesvědčit na vlastní oči.

12.12.2011 v 8:00 | Karma článku: 21.07 | Přečteno: 1800 | Diskuse

Adriena Vyzulová

Rekonstrukce střechy světa: Tibet

Jen málo míst na zemi je opředeno takovým magickým oparem jako Tibet. Prastaré kláštery, v nichž mniši svými basy odříkávají záhadné modlitby, vysypávání mandal barevným pískem v paláci Potala, neuvěřitelně krásné a nedostupné panoramata himálajské náhorní plošiny, po kterých pastevci vodí stáda jaků. Království zakázané pro vstup cizincům, aby neohrozili integritu její kultury, legendární země Shangri-la. To všechno si člověk představí, když sem jede, a nic z toho tu nenajde. Tibet byl totiž od všech těchto feudálních přežitků „osvobozen“.

28.11.2011 v 8:00 | Karma článku: 21.23 | Přečteno: 1648 | Diskuse
Počet článků 46 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1895
Novinky z mé cesty na: http://blechavbatohu.cz/ a na FB: http://www.facebook.com/pages/Kolem-sv%C4%9Bta-s-blechou-v-ba%C5%A5ohu/203083496374699